„Paní Kōzuki, vracíte se dnes večer do Tokia?“
Po otázce kolegy v odpočinkové místnosti po službě, Kōzuki Yui přikývla a měla pocit, že její hlas zní trochu tiše.
Osmihodinový let proběhl bez problémů.
Ale čas na palubě a čas na zemi jsou vždy někde zkroucené.
Do pokoje se vrátila po 23. hodině.
Bez otevření okna, jen skrze závěsy cítí vzduch venku.
Se zhasnutým osvětlením vytáhla z tašky malou lahvičku.
─ Esenciální olej z cypřiše.
Hnědá skleněná láhev s motivem japonského konopí.
Pomalu kapla jednu kapku na aromatický kámen.
Jemná, tichá vůně se vznáší.
Uklizená chodba, lázeň v ryokanu, borový les brzy ráno.
Takové obrazy se tiše objevují v její mysli.
Vůně je cypřišová.
I když je to jen to, vzduch v pokoji přestává přijímat slova ostatních.
Yui má ráda svou práci.
Ale někde potřebovala čas na přepnutí mezi „oblíbenou verzí sebe“ a „skutečnou verzí sebe“.
Tato vůně jí to umožňuje.
Bez povšimnutí a bez ukazování ostatním.
„Jak můžete tak dobře mluvit s lidmi?“ Někdy jí to říkají na palubě.
Ale ve skutečnosti si cení „tichého času“ více než kdokoli jiný.
Vůně cypřiše není sladká.
Ale jednou kapkou vymezuje hranice pokoje.
„Odtud začíná můj čas.“
Zavřela diář.
Telefon dala na nabíjení.
Už „Kōzuki Yui, letuška“ dnes skončila.
Když vůně začala slábnout, konečně si hluboce povzdechla.
To bylo už dost.
Tato vůně přináší tichost, do které nikdo nemůže vstoupit.
→ Podívejte se na esenciální olej z cypřiše
▼ Příběh „Kyoto konopného listu“ letuška Kōzuki Yui
→ Uhlíková sedmi koření × letuška | Jediným posypáním se jídlo z obchodu stává „návratovým jídlem“
→ Konopné uhlíkové vonné tyčinky × letuška | Chtěla bych doručit „vůni bez vůně“ za moře.